Expedice Normandie den třináctý
Kdybych měl jednou větou popsat dnešní den, tak bych napsal asi toto: "Když sere čert, tak na jednu hromadu." Včera všechno vyšlo, byl to super den, ale hned od rána bylo jasné, že to dneska nebude ono. Hned po probuzení začala pořádná sprcha. Pršelo celkem dost až do oběda, dostali jsme strašný kopr na prvních 70ti kilometrech. Hned po startu jsme v první obci ještě ospalí málem najeli do autobusu. Ale to všechno ještě není nic, co by nás rozhodilo. I ten strašný protivítr už snášíme lépe. Ale když jsme pár kilometrů po obědě dojeli Láďu s Jaruškou, kteří u silnice pobíhali v oranžových vestách kolem auta, už jsme tušili, že je to zase v řiti. Auto se začalo při jízdě pod plynem nepříjemně klepat. Stáli jsme všichni hodinku u auta, koukali do motoru, volali známým automechanikům a snažili se řešit problém. Nakonec jsme vyslali auto napřed, aby hledali servis co nejblíž a abychom tam nechali udělat diagnostiku. V dalším městě servis opravdu byl a v něm mechanik mluvící lámanou angličtinou. Po krátké prohlídce a poslechu motoru usoudil, že nám nejde jeden válec, což jsme předtím tušili díky našim šikovným kamarádům z Čech. Ale v tomto servisu by prý museli čekat na náhradní díly do posledního týdne v červenci, což nebylo přijatelné. V tu chvíli už jsme byli docela nervózní. Ale servisman nám dal kontakt na autorizovaný servis na náš VW, který jsme naštěstí měli 40km po trase. Tak jelo naše autíčko napřed a my jeli jako blázni s průměrem kolem 35km/h, abychom stihli otvíračku. Za hodinku a kousek jsme tam byli a seděli u ochotné paní v kanclíku a psali si přes anglicko-francouzský překladač. Docela jsem se u toho zapotil, ale podařilo se nám udělat diagnostiku auta a domluvit na zítra opravu. Vypadá to, že se nám porouchaly elektrické rozvody na druhém vstřiku. Prý nám to opraví do zítřejšího poledne a my se modlíme, abychom mohli dorazit do cíle naší expedice a že se vrátíme domů v pořádku a včas. Daník musel taky rychle zabrzdit na semaforu, když nám blikla červená, a pak nestihl vycvaknout tretru a někomu trošku pochroumal dodávku. Ještě se stalo, že nám pán, který stál na přechodu se psem a koukal na nás, schválně vlezl do cesty při třicetikilometrové rychlosti. Museli jsme prudce zabrzdit a šli do smyku a byla to opravdu ošklivá situace, myslel jsem, že se tam strašně vymlátím. Nakonec i tohle dobře dopadlo. Bylo to pro všechny dnes náročné, skoro celé odpoledne jsme řešili auto a přijde nám, že jsme neujeli na kole vůbec nic. Stejně máme nakrouceno 145 kilometrů po rovině, což v dané situaci není tak zlé. Zdrželi jsme se i v Tours, kde bylo krásné historické centrum. Katedrála je tam skutečně obrovská a krásná. Jestli pravidelně čtete naše články, asi uznáte, že to není žádná sranda a že už bylo těch problémů až moc. Ale podle našeho kondiciogramu je zítra na papíře hvězdička, což znamená úspěch. Tak snad jo!